Books

Hana

února 09, 2018 Lucienne 0 Comments

Díky babi, žes mi ukázala Hanu. A taky Alenu. Nechápu, že jsem o ní do téhle doby neslyšela, ale všechno už jsem napravila.

Tohle je Hana. Knížka, která se mi do ruky dostala jen velkou náhodou jednoho sobotního odpoledne. Ačkoli má jednoduchý a minimalistický název, téma té knížky není ani zdaleka tak jednoduché. Jedná se o třetí román české autorky Aleny Mornštajnové, ale o první román, který jsem od ní vzala do ruky já.




Teta Hana. Na začátku příběhu postava, o které víme, že asi neprožila nejlepší život jaký mohla, víme, že je židovka a že si nějaký čas prožila v Osvětimi. Je to postava depresivní, ale nevěnujeme tomu velkou pozornost. Příběh se v první fázi odehrává u její sestry Rosy a je zaměřený na malou Miru, Rosinu dceru. Devítiletá Mira za trest vždycky dostane vařený hrách, protože ho nemá ráda. Jednoho dne ale provede velkou lumpárnu a to zrovna  v den, kdy má její maminka narozeniny. Teta Hana Rose přinese výborné věnečky, všichni dostanou, až na Miru. Ta za trest nedostane nic a s pláčem utíká pryč. Za pár dní celé město napadne zákeřná nemoc a Mira se najednou ocitá skoro bez rodiny. Jediný, kdo jí zůstane, je Hana.

Jak příběh pokračuje, postupně se dozvídáme, jaký teta Hana prožila život. Co teta Hana všechno vyvedla a jak moc to zahýbalo osudem její rodiny. Co všechno udělala kvůli lásce a jak pak nevědomky své poslední rodině, která jí ještě zbyla, dala věnečky, kvůli kterým všichni dostali tyfus.

Knížka je opravdu velmi čtivá. Autorka píše dramatickým jazykem, který čtenáře vtáhne do děje a až do konce ho nenechá pořádně se nadechnout. Čtenář tak zakusí, jak nespravedlivý může někdy život být. Hana, název této knihy, nepředstavuje jen jméno hlavní hrdinky, ale i pocit, který měla, když se z holocaustu vrátila domu. Cítila hanu. Byla sama a nikdo jí nerozuměl. Svět jí nerozuměl. A když už věděla, že nemá pro co žít, musela se začít zase snažit. Protože tu byla Mira a ta jí moc potřebovala.

Prosím, přečtěte si tuhle knížku a dejte ji číst svým dětem. Alena Mornštajnová stavěla kostru příběhu na skutečné události, ze které postupně vytvořila fiktivní příběh, ale to jádro, to, co je hlavní, se opravdu stalo. A ne jen tetě Haně, ale spoustě dalších, kteří to štěstí neměli a z holocaustu se nevrátili. Jenže mám pocit, že se na to už trochu začíná zapomínat.

Četli jste Hanu, nebo nějakou jinou knížku od této autorky?
Znáte knihy s podobnou tématikou?
Dejte vědět a čtěte!

0 komentářů:

Děkuji za každý komentář, moc si toho vážím! :-)